0 Icon_fb_shadow

Bio pohádka o tom, jak dědeček přišel na to, že PET láhev hoří

D3a3abfd7a666864be81fa3357907e76b48964ee

Taková chalupa, to ale není jen tak, děti. Jen co vstanete, už vás babička honí, abyste zatopily, že je tam zima jak v hrobě.

Podívejte se na další fotografie



24.12.2010 01:11

Milé děti,

byl jednou jeden dědeček a ten měl velkou chalupu. V mládí byl dědeček kolektivním zemědělcem, a tak se ve družstvu naučil hospodaření. Podle přísloví, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, si dědeček nesl životem moudrost, že využít se musí všechno, do posledního zbytku.

 
Radost z toho měla babička, protože dědeček všechno na talíři vždy poctivě dotlačil, i když mu to nechutnalo, třeba bramborové knedlíky s meruňkami. Radost z toho mělo i tehdejší družstvo, protože zbytků se nikdy nedočkalo. Jediný, kdo z toho neměl radost, byla, milé děti, příroda. Ano, v přírodě se totiž nic neztratí. S tím ovšem dědeček nepočítal, a kdyby ano, tak by ho to asi stejně nezajímalo, protože se také říká: „starého psa novým kouskům nenaučíš“.
 
Takže tenhle dědeček si díky své agrárnické píli na stará kolena pořídil chalupu jak Brno. Dědeček chalupu zakoupil, opravil, ale nenastěhoval se tam. Jezdil do opraveného domečku jenom na víkendy, zatímco přes týden bydlel ve městě s babičkou. Babičce se do chalupy moc nechtělo, protože děda nebyl příliš velkým příznivcem úklidu, a babička tak měla na starosti další domácnost, a nedivte se děti, šůrovat chalupu i o víkendu, to bylo i na babičku moc.
 
K chalupě si dědeček zajistil také velký pozemek – grunt. A tak měl všechno: pozemek, chalupu, babičku, a mohl začít hospodařit.
 
Taková chalupa, to ale není jen tak, děti. Jen co vstanete, už vás babička honí, abyste zatopily, že je tam zima jak v hrobě, a že jak má uklízet a vařit, když jí přimrzají ruce k hrncům a místo teplé vody prýští z kohoutku lesní studánka. A tak milému dědečkovi nezbývá než navléct starý kožich a běžet do dřevníku pro polena, která si chytře připravil už na podzim. 
 
A vynes taky odpadky!“ křičí na něj babička a dědeček popadne igelitový pytlík z koše a vyběhne rychle z chaloupky do mrazu zimního rána.
 
A teď děti, nastává dědečkovi dilema. Co udělat dřív, běžet k popelnici před vraty a vyhodit, podotýkám, že bohužel NETŘÍDĚNÝ odpad, nebo raději uspokojit babiččino první přání a rychle zatopit, aby dědečkovi mohla uvařit jeho oblíbené bramborové knedlíky s meruňkami (Tesco, 45,90 Kč)?
 
A tak se stalo to, co se obvykle stává, když člověka tlačí čas a babiččin nevraživý pohled v zádech. Dědeček dostal spásný nápad. Spolu s poleny vhodil do kotle i jablko sváru, totiž onen igelitový pytlík s odpadky. A co se nestalo… Nic! Všechno se spálilo a problém zmizel beze zbytku. To dědečka naprosto uspokojilo! Všechno bylo BEZE ZBYTKU využito! Komínem jenom prosvištěl kouř z kelímků od jogurtů, obalů od roztíracích sýrů, včerejší vydání bulvárního plátku s přílohou, pár slupek od banánu a brambor, ale hlavně PET láhve! Při dalším experimentování dědeček zjistil, že PET láhve zmizí beze zbytku i v krbu! A jak krásně hoří! Různobarevným plamenem! No, nedivte se děti, že dědeček se pro tento druh „domácího“ spalování nadchl. A od těch dob spaluje dědeček na chalupě i odpadky dovezené z domova a už vůbec nic mu nezbývá! – jen pár měsíců života, jak mu řekli doktoři na místní onkologii.


Autor: Terazky Kubičková | Počet přečtení: 2911



0 komentáře


Pro vložení komentáře se přihlaš nebo zaregistruj.