0 Icon_fb_shadow

Zbytečně jezdit autem je, když…

70c9f6d1db4f713c8ba6c755e0c4448b44f1d4d6

Vyjet na kole ze silnice, zaplout do lesů a na louky, probrázdit místa netušená... Takové radovánky si nejlépe užijete s cykloprůvodkyní Radkou Žákovou.
foto: Archiv Radky Žákové

Podívejte se na další fotografie



25.09.2014 14:44

Občas musím klienta do kopce dotlačit, říká Radka Žáková, žena, která má raději kolo než kancelářskou židli. A tak ze své záliby učinila netradiční profesi: stala se cykloprůvodkyní.

 

V Čechách je cykloprůvodcovství dosud výjimečná profese. Jak vás napadlo z úřednické židle přesednout na kolo a udělat z něj svůj pracovní nástroj?

Když jsem ještě pracovala na magistrátu, šéf odboru dopravy pořádal každou sobotu výlety na kole do okolí pro kolegy a přátele. Moc se mi to líbilo, a tak jsem se rozhodla pořádat výlety sama, nejprve pro kamarády, později i pro veřejnost. Teď už je to má profese osmým rokem. Jezdíme podle pravidelného „jízdního řádu“ od května do září každý druhý čtvrtek odpoledne kratší trasy a každou druhou sobotu v měsíci ty delší celodenní.


Česká Republika má kvalitní značení na turistických stezkách a různé info tabule, z nichž se dovíme zajímavosti o krajině. Máme mapy, navigační techniku. K čemu tedy průvodce?

Třeba vám vysvětlím zajímavosti, které z žádných tabulí nevyčtete. Kromě historických památek se zaměřuji na přírodu, která také cyklisty zajímá nejvíce. Například v kozelském polesí je hodně cest, které se dají sjet na kole, nenavštěvujeme známý zámek Kozel, ale přírodní památky, rezervace, některé z původních tvrzí či zříceninu hradu.


Například?

Například u přírodní památky Zvoníčkova s velmi rozmanitou květenou ukazuji, jak kvete kyčelnice cibulkonosá, což je jedna z chráněných rostlin. Později rozkvete barvínek, sasanky, kokoříky nebo vraní oko čtyřlisté. Na trasy zařazuji také významné památné stromy. Klienti mají možnost poznat to, čeho by si sami vůbec nevšimli a zjistit, v čem jsou místa a rostliny unikátní.


Studovala jste botaniku?

Všechno jsem si musela nastudovat. Mám poradce na botaniku, dendrologii a geologii či architekturu. Teď třeba navštěvuji kurs geologie.


Kolik lidí provázíte v jedné skupině?

Je to různé. Když počasí hrozí deštěm, je to jen pár lidí. Větší skupina má kolem třiceti lidí.
 




Jak udržíte takovou skupinu pohromadě? Každý má jiné představy o tempu.

Vždycky se musím řídit tím nejslabším. Nesmím ho uštvat, takže když dojede na místo poslední, musí mít čas si ještě vydechnout a mezitím tam ti nejrychlejší už čekají. Než se začnou nudit, musím je umět zabavit.


Kolik toho tedy s vámi za den ujedu?

Nejde o rychlost, ale o zážitek. Takže kratší cesty bývají kolem třiceti kilometrů, tak na tři čtyři hodiny i se zastávkami a delší trasy celodenní kolem padesáti kilometrů.


Musela jste už někoho křísit?

Ne vyloženě křísit, ale napájet vodou a hroznovým cukrem, protože po cestě nedodržoval pitný režim. Může se totiž stát, že člověku, který není zvyklý sportovat a zapomene pít, najednou dojdou síly a dostane se na pokraj kolapsu.


Jaké kolo na vaše cyklovýlety doporučujete?

Jezdíme spíše mimo silnice, takže vhodné je kolo horské nebo trekingové, nikoli silniční.


Někdo by raději individuální výlet. Vyhovíte mu?

Vyhovím...


Co kdybych chtěla jet třeba z Plzně do Aše?

Tak to asi nevyhovím hned, musela bych se na to připravit. Zaměřuji se na plzeňský kraj s malým přesahem do sousedních krajů. Jako cykloprůvodkyně nejezdím nikam, kde to nemám projeté, pokud to klient vysloveně nevyžaduje.


Zajímá plzeňská krajina i cykloturisty ze zahraničí?

Cizincům se u nás na kole moc líbí. Zvlášť Holanďanům, kteří doma kopce postrádají. Na kole jsem ale provázela i štáb německé televize ZDF. V zahraničí jsou služby cykloprůvodců běžnější než u nás, takže se podivovali, že takové služby nemáme v každém regionu.


Je to zvláštní, protože u nás se zájem o cyklistiku v posledních letech masivně rozmohl. Mohli bychom tedy předpokládat, že by se mezi nimi průvodců našlo dost.

Zřejmě není dost nadšenců, kteří by dokázali práci odvést tak, aby to lidi přitáhlo a bavilo. Průvodce musí znát mix všeho možného: naplánovat trasu, znát cesty, mít odborné znalosti, výbornou fyzickou kondici, umět zaujmout lidi a být trochu psycholog, protože má na starosti nesourodou skupinu lidí. Měl by umět opravit kolo, ovládat první pomoc a umět improvizovat v terénu. Například když se blíží bouřka, operativně změním trasu. Ale to by se stát nemělo, protože dobrý průvodce se umí vyhnout vlivům počasí. Má ho totiž zmapované.


Prostě takový superman. Na druhou stranu – není větší zážitek, když se stane to, co nečekáme?

Občas člověk zažije nezvyklé situace, například, když totálně promočený jde na jídlo do čtyřhvězdičkového hotelu a je tak mokrý, že z něj kape i u stolu.


Děláte například také projekty na podporu cyklistiky v regionech. Kde se v ČR nejvíce jezdí na kole? Kde nejméně?

Nejvíce cykloturistů jezdí asi na jižní Moravu nebo do jižních Čech. Ale v Polabí se kolo používá především jako dopravní prostředek – tedy k cestě do práce nebo do školy či na nákupy.


Lze vás přistihnout za volantem?

Maximálně párkrát do roka. Ale auto nevlastním. I na služební cesty a na jednání jezdím na kole.


Jak vypadá váš „cyklošatník“?

Mám kolo na dlouhé trasy, které jsem si nechala udělat na míru, aby bylo moje tělo spokojené. Jiné kolo používám do města na nákupy nebo na jednání. To je starší, těžší a nepříliš hezké na pohled, což je záměr, aby tolik nelákalo zloděje. Brzy přibude kolo skládací, se kterým lze cestovat i ve vlacích, kde je jinak povinná rezervace na kola. Nebo ho složit a jít s ním jako se zavazadlem do restaurace. A další kolo, které mám, je elektro-kolo. Na tom jezdím například na jednání a konference.


Nemusíte na něm šlapat, můžete si vzít kostým a nepřijedete celá uřícená...

Přesně tak. Kostýmek, kabelku dopředu do košíku a ačkoli šlapu ráda, do kopečka si dám elektrický pohon, abych nedojela zpocená. A užívám si to. Tady to ještě není moc zvykem, na rozdíl od Nizozemska nebo Dánska, kde je normální, že dáma sedne s kramflecích a šatech na kolo.
 


 
V cizině jezdí dámy na kole běžně i v kostýmku. Foto: Archiv Radky Žákové



Na služební cesty jezdíte na kole, ale asi jen po městě, ne?

Ne, kdepak, i mezi městy. Ale někdy se popovezu vlakem. Záleží na tom, kdy kde mám být a jak stíhám. Třeba na seminář do Příbrami jsem jela na kole. Přespala jsem tam a druhý den jela zase do Plzně. Takže z toho byla dvoudenní pracovní cyklocesta.


Neříkejte, že jezdíte i v dešti, nebo dokonce v zimě, když mrzne a sněží.

Jezdím na kole celoročně, a tedy i v mrazu a ve sněhu. Samozřejmě si oblékám funkční nepromokavé materiály. Možná se budete divit, ale čerstvě napadaném sněhu, které už přejelo auto, se jezdí moc dobře. Projížďky na sněhu jsou často lepší než v podzimním blátě.


Na dovolenou k moři do Chorvatska ale na kole nejezdíte?

To ne. Loni jsem ale strávila týden na kole na cestě po připravované Stezce železné opony na česko-německém pomezí. Líbilo se mi to tolik, že jsem si letos cestu zopakovala :)


Skoro mě až překvapuje, že jste se nevypravila na kole na cestu kolem světa. To vás neláká?

Láká, ale vzhledem k mé práci se mi teď těžko podaří udělat si volno na tak dlouhou dobu.


Přála byste si, aby auta zmizela z povrchu zemského?

Ne. Jen si myslím, že by lidé nemuseli jezdit autem zbytečně. Jezdit na kole je většinou zdravé a na malé vzdálenosti efektivní a rychlé. Navíc to přisívá zpelpšení životního prostředí ve městech. Stačilo by jen, kdyby ti, co říkají, že nemají čas sportovat, začali jezdit do práce místo autem na kole. Ušetřili by tím čas i peníze za posilovnu.
 

„Zbytečně jezdit autem,“ to pro každého znamená něco jiného. Co to znamená pro vás?

Jet autem do obchodu ve vzdálenosti dvou tří zastávek tramvají. Tam můžu dojít pěšky, dojet na kole nebo tramvají.

 


Díky za příjemný rozhovor.

 


 



Autor: Petra Verzichová | Počet přečtení: 2530



0 komentáře


Pro vložení komentáře se přihlaš nebo zaregistruj.